U8 na PYRFu

Z Prahy se vracíme se štítem, nikoli na štítě!
Správné ragbyové počasí a ragby v duši by zřejmě zvěstoval Ján Zákopčaník, kdyby moderoval předpověď na podzimní PYRF 😊

Z víceméně malicherných důvodů (nějaká ta nemoc nebo první dovolená po pěti letech) naše smečka prořídla tak, že ji do Prahy zvládl převézt vlčí miniautopark. Matyldě, Šarlotce, Dejvovi a Vláďovi tentokrát vypomohl Adam a letos naposledy kluci z Vyškova Honza a Tomáš, kteří budou příští týden místo ragbyové meruny ve Zlíně honit řezníka a ten zase prase na dvorku. Namísto ragbyového piedestalu tedy vrcholek potravinového řetězce. Kluci pro případ další plodné symbiózy k Ježíšku dostanou čepičky se jmenovkami a na jaře je zase rádi uvidíme, byť snad již jako líté soupeře, protože možnost reprezentovat svůj klub je nejvíc 😉

V základní skupině vlčata narazila postupně na céčko nebo déčko (no prostě na jeden ze čtyř týmů, cožeee? Hups…:-O Tatry Smíchov, na první tým domácí Pragovky, na Babice a na druhý tým Petrovic. Po první jasné výhře přišla i jedna jediná jasná prohra za celý turnaj, nicméně soupeř byl velice kvalitní, dokázal najít v naší obraně díry a několikrát utekl. Pragovka se pak stala i vítězem naší skupiny. Poté, troufám si tvrdit, následoval náš nejlepší zápas, a to proti též velmi kvalitnímu týmu z Babic, byť jsme jej papírově prohráli 1:2. Velkou část zápasu jsme strávili urputným, a i úspěšným bojem o vlastní pětkoviště. Přežili jsme zámek jak od Franze Kafky. V posledním utkání jsme podlehli též těsně, tentokrát 2:3, a i když jsme skončili až na čtvrtém místě, rozhodně se nemáme za co stydět! Pro milovníky statistik dodám už jen celkové skóre 10:10 😊

Výsledky ze základu nás poslaly do bojů o Lomnický štít. Tam nás čekali Sparta, Nosorožci ze Slavie, a nakonec velice sympatický tým Try Hunters z Českých Budějovic. Úvod hned nabídl pořádné drama a Sparta vyrovnala až v poslední vteřině (3:3). Skupina o umístění byla specifická minutáží 2 × 4, tedy netradičně i s poločasem, který mátl všechny zúčastněné včetně rozhodčího. Tak se stalo, že Vláďa v zápase se Slavií chvíli po změně stran útočil do vlastního pětkoviště. Dresy ho mást nemohly, byť sešívaní jsou stejně jako my červenobílí. Nosorožové, jak by jim ještě před pár lety říkala Šarlotka, byli na rozdíl od nás jako ze žurnálu, už z tohoto důvodu nad námi nemohli zvítězit. My jsme sice nakonec nezískali cenu fair-play, ale na hypotetický pohár za nejzaprasenější tým jsme rozhodně aspirovali. Červená a bílá se brzy změnila na bahenní a štěrkovou 😊Mimochodem, v průběhu turnaje bylo zjištěno, že bahno a štěrk jsou pro kopačky spolehlivější než tkaničky nebo suchý zip 😉Konečně poslední utkání bylo lemováno rejem pětek (8:5) a také panem rozhodčím několikráte avizovanou a nekonečnou poslední akcí, která se zabodávala do týmu Try Hunters složeného pouze z pěti hráček a hráčů jako tupý nůž, až mi jich bylo líto (taky to známe 😕 Co z toho všeho? Vítězství ve skupině o umístění, celkové 13. místo a SHIELD!

Co si odvážíme z Prahy mimo štítu? Hodně nového a dobrého. Například pro Dejva to byla na celorepublikovém turnaji premiéra. A zhostil se jí skvěle! Matylda zas zažila menší déjà vu, a to v podobě vyražení z pětkoviště. Co bylo na Dragonu posouzeno jako aut, tady (po tiché nápovědě z publika 😉 jako nebezpečná hra a trestná pětka. Nicméně Maty, když se pomalujeme bahenními válečnými barvami pro společné pózování fotografům, musíme všichni. Jako tým! V překladu: Když celý tým skočí do studny, musíš taky! (máma ti tuhle poučku ještě modifikuje dle svého uvážení 😊Závěrem moc děkuji Adamovi za výpomoc, Hance za fotky, rodičům za podporu a strávený čas, a Iuridice za azyl a za stan. Byť jsme se hodně snažili, tak jsme ho nakonec nezničili 😊

Dobrou noc, Akademie!

Michal Boroš, trenér U8

Více